| |  | |
Jeskyně Šipka je nejznámějším podzemním útvarem štramberského krasu, který proslavil Štramberk díky významným archeologickým nálezům. Původně tzv. „Šípova díra, nejvýznamnější místo Národního sadu na severním svahu Kotouče.
Vstup do jeskyně je na sever a za krátkou vstupní chodbou následuje dno Propástky, ze které vybíhají chodby Jezevčí díra a Krápníková jeskyně. V její přední části jsou na stropě patrné trosky někdejší bohaté krápníkové výzdoby zničené lidmi krátce po jejím objevení.
Vlhké a zastíněné skály spodní části Propástky jsou vhodným místem pro výskyt drobných kapradin. Je to např. sleziník červený a routička, osladič obecný a bukovinec vápencový.
Na stěně jeskyně je umístěna od r. 1922 pamětní deska Karla Jaroslava Mašky od akad. sochaře Františka Juraně. Před jeskyní je umístěna busta Bohumíra Jaroňka, akad. malíře, který často navštěvoval a maloval Štramberk. Po schůdkách okolo jeskyně vystoupíme ke kamenné mohyle s křížem, postavené jako náhrada za zrušené kostely na vrcholu Kotouče. Kříž byl původně dřevěný. Napravo od kříže na Bezručově vyhlídce stojí dřevěná zvonička, která svého času nesla nápis „Kdo si na mě zazvoní, bude žít až do smrti".
HISTORIE
V letech 1879 – 1887 zde prováděl archeologický výzkum Karel Jaroslav Maška, gymnazijní profesor z Nového jičína. Ve čtvrtek 26. srpna 1880 nalezl u výklenku chodby Jezevčí díra v popelu ohniště asi 1,4 m hluboko zlomek spodní čelisti neandertálského dítěte (stáří 8 – 10 let), později nazvanou „Šipecká čelist“. Téhož roku objevil krápníkovou jeskyni Šipku. Významným nálezem byl soubor bronzových předmětů z pozdní doby bronzové, který objevil už dříve. V obývání jeskyně se střídali pravěcí lovci s dravou zvěří.
Při archeologickém výzkumu byly v sedimentech nalezeny četné pozůstatky rozličných zvířat (kosti, zuby). Např. jeskynního medvěda, který zde nějakou dobu pobýval, kosti lva jeskynního, hyeny, nosorožce srstnatého, mamuta, zubra, pratura, pižmoně, levharta, rosomáka, soba polárního, losa. Celkem na 130 druhů živočichů.
Vznik jeskyní na Kotouči je opředen tajemstvím. Jejich základ byl pravděpodobně vyhlouben vodním tokem obtékajícím Kotouč v úrovni dnešních jeskyní. Tento tok prorazil skalní žebro Šipky, Psího kostelíku a zřejmě i Čertovy díry již v předledovcových dobách. Při ústupu ledovce byly jeskyně rozšiřovány tavnými ledovcovými vodami, spolu s táním ledovce asi došlo k odnosu měkkých hornin, které obklopovaly Kotouč a říční síť se pak zahloubila na dnešní úroveň.
Jeskyně poskytovala člověku útočiště již před 32 tis. lety, od té doby se v ní vystřídalo mnoho lidských kultur. Během teplých období poslední doby ledové zde sídlili neandertálci, nositelé mousterienské kultury a gravettienští lovci mamutů. Na konci poslední doby ledové to byli magdalenienští lovci sobů. Tito lidé zde po sobě zanechali ve formě různě opracovaných kostí a parohů též na 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.
PŘÍSTUPNOST
Jeskyně je volně přístupná.
DOSTUPNOST- Vlakem: vlaková stanice Štramberk, vzdálenost 1200 m
- Autobusem: parkování u ZŠ (cca 15 minut)
- Pěšky: po červené TZ
- Na kole: po nejbližší cyklostezce č. 502, pak pěšky
- Autem: záchytné parkoviště (cca 20 minut), ve městě je zaveden systém parkování. Pro osobní vozidla využijte parkoviště "Horečka", "Základní škola", "Oční" a pro autobusy parkoviště "Sokolovna".
ZDROJ INFORMACÍ: MěÚ Štramberk
|
|